Carlisle Cullen-životopis

24. května 2009 v 18:07 | Admin |  Charlisle
Carlisle se narodil v Londýně asi na začátku 40. let 17. století. Bylo to těsně před nástupem Cromwelovy vlády. Byl jediným synem anglikánského pastora. Jeho matka zemřela při porodu.
Jeho otec byl netolerantní člověk. Jak se k moci dostali protestanti, stal se nadšeným pronásledovatelem katolíků a vyznavačů jiných náboženství. Také velmi věřil v existenci zla. Vedl hony na čarodějnice, vlkodlaky a upíry. Upálili mnoho nevinných lidí.
Když pastor zestárl, pověřil hony svého poslušného syna. Zpočátku byl pro něj Carlisle zklamáním, odkládal obvinění, neviděl démony tak, kde neexistovali. Ale byl vytrvalý a chytřejší než jeho otec. Opravdu odhalil skupinu upírů, kteří žili schovaní v městských kanálech a vycházeli jenom v noci na lov. V těch dobách, kdy příšery nebyly jenom mýty a legendami, tak žili mnozí z nich. Lidé samozřejmě popadli vidle a pochodně a čekali na místě, které Carlisle označil, až vyjdou na ulici. Nakonec se jeden upír objevil. Musel být velmi starý a slabý hlady. Carlisle ho slyšel, jak latinsky zavolal na ostatní, když ucítil pach davu. Utíkal ulicemi a Carlisle- bylo mu třiadvacet a byl velmi rychlý- vedl stíhání. Ten tvor by jim dokázal snadno utéct, ale Carlisle si myslí, že měl příliš velký hlad, takže se otočil a zaútočil. Napřed napadl Carlisle, ale ostatní byli za ním, tak se otočil, aby se bránil. Dva muže zabil a třetího odtáhl s sebou. Carlisle nechal krvácejícího ležet na ulici.
Carlisle věděl, co jeho otec udělá. Těla budou spálena- cokoliv infikovaného nestvůrou musí být zničeno. Carlisle instinktivně jednal tak, aby si zachránil vlastní život. Odplazil se z ulice, zatímco dav stíhal zloducha a jeho oběť. Tři dny se schovával ve sklepě, zahrabaný do hnijících brambor. Je zázrak, že dokázal být zticha, a zůstal tak neodhalený.
Pak bylo po všem, a on si uvědomil, čím se stal a vzbouřil se proti tomu. Snažil se zničit sám sebe. Ale to není tak snadné. Skákal z velkých výšek. Snažil se utopit se v oceánu. Ale teprve v novém životě začínal, a byl velmi silný. Je úžasné, že i když byl upírem teprve krátce, dokázal odolat lovení. Tehdy je instinkt nejsilnější, překoná všechno. Ale on se sám sobě tak hnusil, že měl sílu snažit se zabít sám sebe vyhladověním.
Takže byl velmi vyhladovělý a nakonec zeslábl. Odtáhl co nejdál od lidského osídlení, protože poznal, že také jeho vůle ochabuje.
Jednou v noci prošlo kolem místa, kde se ukrýval, stádo jelenů. Byl tak žíznivý, že bez přemýšlení zaútočil. Síla se mu vrátila a on si uvědomil, že existuje i jiná možnost, než být divým netvorem, kterého se bál. V následujících měsících se zrodila jeho nová filozofie.
Znovu našel sám sebe. Byl vždy inteligentní a nadšený do učení. V noci studoval, ve dne plánoval. Přeplaval do Francie a pokračoval dál po Evropě, do tamních univerzit. V noci studoval hudbu, vědu a lékařství- a našel své pokání, své povolání- v zachraňování lidských životů. Carlisleovi trvalo dvě století mučivého úsilí, než zdokonalil své sebeovládání. Teď je imunní k pachu lidské krve a je schopný dělat práci, kterou miluje, bez utrpení.
Studoval v Itálii, když tam objevil ostatní. Byli mnohem civilizovanější a vzdělanější než ta strašidla z londýnských kanálů… Aro, Marcus a Caus Volturiovi… Velmi obdivoval jejich civilizovanost, jejich kultivovanost, ale oni se neustál snažili vyléčit jeho averzi k ,,přirozenému zdroji potravy", jak tomu říkali. Snažili se ho přesvědčit a on se snažil přesvědčit je, ale k ničemu to nevedlo.
Tehdy se Carlisle rozhodl, že to zkusí v Novém světě. Snil o tom, že najde tvory, jako je sám. Byl velmi osamělý. Dlouho nikoho nenacházel. Ale protože se strašidla stala postavami z pohádek, zjistil, že mezi nepodezíravými lidmi může žít, jako by byl jedním z nich. Začal praktikovat medicínu. Ale společenství, po kterém toužil, se mu nedostávalo, vztah s člověkem nemohl riskovat.
V roce 1911 pracoval v Columbusu, Ohiu, kde ošetřoval šťastnou a krásnou mladou dívku jménem Esme Plattová kvůli zlomené noze. Krátce nato, se přesunul do Chicaga.
Když udeřila chřipková epidemie, pracoval po nocích v jedné nemocnici v Chicagu. Už několik let se v mysli zaobíral myšlenkou a byl téměř odhodlaný k činu- když nemůže najít druha, nějakého si stvoří. Nebyl si absolutně jistý, jak došlo k jeho transformaci, takže váhal. A naprosto odmítal ukrást život někomu tak, jak byl ukraden jemu. V takovém stavu potkal Edwarda...
To Edwardova matka ho přesvědčila. Jmenovala se Elizabeth. Elizabeth Masenová. Jeho otec, Edward starší, se v nemocnici už neprobral k vědomí. Zemřel v první vlně chřipkové epidemie. Edward se jí hodně podobá- měla také ten zvláštní bronzový odstín vlasů a její oči byly úplně stejně zelené jako ty jeho. Elizabeth mařila svoje vlastní šance na přežití tím, že se ho ze svého lůžka snažila krmit... Bylo právě po západu slunce a Carlisle přišel, abych nahradil lékaře, kteří pracovali celý den.
Napřed zkontroloval Elizabeth a jejího syna. Vytvořil si k nim vztah. Což je vždycky nebezpečná věc, vezme-li se v úvahu křehkost lidské přirozenosti. Okamžitě viděl, že to s ní bere špatný konec. Horečku se nedařilo snížit a její tělo bylo příliš zesláblé, aby ještě vydrželo bojovat. Tehdy ho prosila, aby Edwarda zachránil, že musí udělat něco, co ostatní nemůžou. Poznala jeho tajemství. Pak ji horečka přemohla a ona už se neprobrala k vědomí. Do hodiny zemřela.
Carlisle strávil několik desetiletí úvahami nad tím, že si stvoří někoho sobě blízkého, před kterým by nemusel předstírat, ale nikdy si to nedokázal ospravedlnit, udělat to, co udělali jemu. A teď před ním ležel Edward, kterému zbývali už jen hodiny života. Nedokázal pochopit, jak to mohla uhodnout, jak mohla matka chtít pro svého syna něco takového. Při pohledu do Edwardova obličeje v něm viděl něco čistého, dobrého a přál si, aby takový obličej měl jeho syn… Napřed odvezl Elizabeth do márnice a pak se vrátil pro Edwarda. Vykradl se s ním zadními dveřmi márnice a odnesl ho po střechách k sobě domů. Nebyl si jistý, co má dělat. Rozhodl se, že mu způsobí stejné rány jako měl on sám. Bylo to mnohem bolestivější a zdlouhavější, než bylo nutné, ale nikdy nelitoval, že Edwarda zachránil.
Ta dvojice se přestěhovala do severního Wisconsinu, kde, v roce 1921, znovu ošetřoval Esme. Tentokrát, ale zranění byla vážnější, původem byl pokus o sebevraždu. Pamatoval si ji už zdřívějška a cítil zármutek nad obratem, jaký vzal její život, a tak Carlisle přeměnil Esme, aby ji zachránil. Zamilovali se do sebe a a vzali se. (pouze jednou stejně jako Alice s Jasperem)
V roce 1933 Carlisle našel Rosalii. Rozhodl se ji přeměnit a doufal, že se stane Edwardovi tím, čím pro něj byla Esme, ale to se nestalo.
V roce 1935 Rosalie při lovu našla Emmeta a Carlisle ho pro ni přeměnil. Ačkoli nepřeměnila Alici a Jaspera, přijal je jako součást rodiny, když k němu přišli.
Okolo roku 1936 se Carlisle se svou rodinou přestěhoval do Forks, kde potkali Quileutské indiáni. Ti měli schopnost přeměnit se ve vlkodlaky. Uzavřeli smlouvu, že dokud Cullenovi nekousnou žádného člověka a nebudou se zdržovat na Quileutské půdě, tak je Quileté nechají na pokoji. Cullenovi žili ve Forks po několik let, než se přestěhovali jinam.
Později se k nim přidali Alice a Jasper a Carlisle je přijal do rodiny.
Rodina žila nějakou dobu na Aljašce s Denajskými. Poté se přesunuli zpět do Forks a žijí zde klidné dva roky než se přistěhuje do Forks Isabella Swan a všechno se rozjíždí.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Renesmee Renesmee | Web | 24. května 2009 v 18:23 | Reagovat

Carlislea mám nejraději.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama